2) VELIČINY A JEJICH MĚŘENÍ - délka

Fyzikální veličiny Vlastnosti těles i látek a také jejich změny a pohyby fyzika určuje pomocí fyzikálních veličin. U každé fyzikální veličiny se používá označení pomocí písmene, které umožňuje stručný matematický zápis. Každá fyzikální veličina má jednotku. Fyzikální veličinu zapisujeme pomocí čísla vyjadřujícího její velikost, k číslu se vždy připojuje značka jednotky. Z přírodovědy známe následující veličiny: délka, hmotnost, čas, objem, teplota, hustota, síla. 

Rozměry těles, případně vzdálenosti mezi tělesy, určujeme základní fyzikální veličinou, které říkáme délka. 

Základní jednotkou délky je metr. Menšími jednotkami jsou decimetr (1 m = 10 dm), centimetr (1 m = 100 cm), milimetr (1 m = 1 000 mm), jednotkou větší je kilometr (1 000 m = 1 km). Základní jednotka délky - metr - je dnes odvozena od rychlosti světla ve vakuu. 

Měření délky je zjišťování, kolikrát je jednotka délky obsažena v měřeném úseku. Pro běžná měření délky se používá pravítko, posuvné měřidlo, mikrometr, skládací měřidlo a krejčovský metr. Moderní zařízení zobrazují měřenou délku digitálně. 

Přesnost měření je dána velikostí nejmenšího dílku na stupnici. Každé fyzikální měření je zatíženo chybou. Chyby měření mohou být způsobeny vlastnostmi měřeného tělesa, nedokonalostmi měřicího zařízení a člověkem, který měření provádí. Abychom chyby měření zmenšili, měříme každou fyzikální veličinu vícekrát. Z platných měření vypočítáme aritmetický průměr. Měřením několikanásobného údaje můžeme zvýšit přesnost měření.