Větné členy - podmět

19.10.2020

Každá věta se skládá z větných členů a každý z těchto větných členů plní ve větě nezastupitelnou funkci. V češtině rozlišujeme následující větné členy:

  • podmět
  • přísudek
  • přívlastek
  • předmět
  • příslovečné určení
  • doplněk

Větný člen může být tvořen jedním slovem (modrý, pes, spal, děti, domů), někdy ho ale může tvořit i spojení více slov (třeba předložky a jména: do školy, na stole, nebo i jiná spojení jako spal bych, bude se učit, začal jsem psát).

Základní a rozvíjející větné členy

Základní větné členy

Tvoří základ věty. Mezi základní větné členy patří podmět a přísudek, představují spolu tzv. základní skladební dvojici. Pokud bychom si představili tvorbu věty jako stavbu domu, tak přísudek a podmět tvoří hlavní stavební kameny, ke kterým poté můžeme přidávat další slova (kameny).

Důležité je tedy zapamatovat si, že podmět a přísudek tvoří základní skladební dvojici, jsou hlavními členy věty, ke kterým se postupně přidávají další větné členy. Ty nazýváme rozvíjejícími větnými členy. Jsou jimi přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk. Ale o nich jindy :-)

Co je podmět

Úplně nejjednodušeji můžeme říct, že nám podmět říká, kdo nebo co vykonává činnost v přísudku. Označuje tedy původce děje.

Maminka vaří.
Děti si hrají.
Brankář chytil míč.
Vlak houká.
V dálce se ozývala bouřka.

Někdy může ale vyjadřovat také nositele děje nebo stavu, tedy věci, zvířata, osoby apod., které nesou nějakou vlastnost nebo stav. Například:

Voda je studená.
Jirka byl rozzlobený.
David ještě včera chraptěl.
Domácí úkol byl těžký.
Děti jsou lechtivé.

V některých případech také označuje cíl děje, a to pouze a jen v případě, že je součástí věty v trpném rodě. Možná to takto zní strašně zamotaně, zkusme si to tedy vysvětlit na jedné konkrétní větě. Máme například větu:

Babička byla sežrána vlkem.

Podmětem věty je slovo babička, přestože děj vykonaný v přísudku sama nevykonávala. Jen těžko si lze představit, že se babička rozeběhla vstříc vlkovi a s úsměvem mu skočila do chřtánu. Kdepak, činnost v přísudku vykonal vlk. Ale protože je podmět vždy v 1. pádu (k tomu se hned dostaneme podrobněji) a věta je v trpném rodě, víme, že podmětem bude slovo babička, a ne vlk.

Podobně u dalších vět v trpném rodu.

Lev byl zastřelen lovci.
Míč byl hozen do vzduchu.
Dopis byl orazítkován.
Káva je uvařena.

Jak ho najdeme (poznáme)

Podmět bývá většinou v 1. pádě, proto se na něj také ptáme

otázkou pro 1. pád, tedy kdo, co?.

Pomoci si můžeme také slovesem v přísudku. Ve větě se sežranou babičkou bychom se tedy měli ptát otázkou: Kdo, co byl sežrán (vlkem). A odpovíme si podmětem věty, což je babička.

věta ptáme se podmět věty
Maminka vařila oběd. Kdo, co vařil? maminka
Mraky se rozplynuly. Kdo, co se rozplynul? mraky
Auto se samo rozjelo. Kdo, co se rozjel? auto
David je nemocný. Kdo, co je nemocný? David
Dítě bylo neseno. Kdo, co byl nesen? dítě

Čím může být podmět vyjádřen?

Podmět může být vyjádřen

podstatným jménem
maminka šije pes štěká moudrost je neocenitelná
zájmenem
oni nepřijdou já to neudělal to není fér
přídavným jménem
vyhráli žlutí mladí tancovali nová vždy neznamená lepší
číslovkou
dva už dorazili třetí ani nepozdravil několik jich ještě nepřišlo
slovesem v infinitivu
žít je krásné lhát je špatné mluvit s plnou pusou je neslušné
citoslovcem
ozvalo se pšt bylo slyšet ostré haf z košíku se ozvalo mňau

Pokud můžeme jednoznačně označit podmět, jedná se o podmět vyjádřený. Jestliže není podmět v textu přímo napsán a poznáme ho z kontextu (v předešlé větě, podle tvaru přísudku), jedná se o podmět nevyjádřený (zpíval). Rozlišujeme také všeobecný podmět, o tom mluvíme, pokud nemůžeme určit, kdo přesně činnosti v přísudku vykonával (například hlásili to v rozhlase).

Podmět ve větě většinou podtrháváme rovnou čarou, ve větném rozboru ho ještě označujeme zkratkou Po.

Pamatujte si, že

  • podmět je většinou v 1. pádě
  • vyjadřuje, kdo nebo co vykonával děj v přísudku
  • kromě konatele děje může vyjadřovat také nositele stavu či vlastnosti (hroch je unavený) nebo být cílem této činnosti (hroch je focen návštěvníky)
  • cíl děje může podmět vyjadřovat jen ve větách v trpném rodě
  • ptáme se na něj otázkou pro 1. pád a případně přísudkem