Sloh - Popis

ABY POPIS NENUDIL

Čas dlouhých popisů, které užívali autoři v 19. století, je už dávno pryč. Dnešní čtenář už na ně nemá trpělivost, a pak, není tak důležitý. Dřív, když chtěl autor psát o žirafě, musel ji pořádně popsat. Dnes stačí napsat žirafa. V podstatě každý ví, jak žirafa, tygr, pyramida, poušť, vesmírná loď... vypadá. Takže popisujme jen to, čím se od běžné představy liší.

Na druhou stranu, text úplně bez popisu může být trochu strohý. Jako u všeho platí, důležité je využívat všechny prostředky uváženě a s mírou.

PROČ POPISOVAT

Plusy: Popis zpomaluje a zklidňuje děj. Taky je náš text díky němu barvitější.
Minusy: Popis zpomaluje a zklidňuje děj. Taky je náš text díky němu nudnější.

To, zda převládnou plusy či minusy, záleží právě na míře a taky na tom, zda popis použijeme na správném místě. A taky ve správném textu. Do drsné akce plné bojů poetický popis nepatří. Tím nechceme říct, že tam nemá být žádný, ale načechraným obláčkům plujícím po blankytně modrém nebi je lepší se vyhnout. (Anebo taky ne, pokud nás napadne dát poklidnou oblohu do kontrastu se zběsilým dějem na zemi. Jen to je dobré dělat cíleně, vědět, PROČ to dělám a CO to způsobí.)

Popisy bez děje nikoho nebaví. Pokud zaplníme dvě stránky popisem, na konec druhé strany se čtenář skoro určitě nedostane. Ti méně trpěliví skončí po druhém odstavci.

Když říkáme, že je potřeba popis nepřehánět, nemyslíme tím jen to, že popis nemá být na půl strany. Znamená to i to, že to nebudeme přehánět s přívlastky.

Veselý pes, přiběhl k zeleným vratům a zaštěkal na střapatého kluka v modrém tričku a pruhovaných šortkách. Malý klučinu mu dal chutný pamlsek - sladký cukr.

Určitě cítíme, že čeho je moc, toho je příliš. (Mimo jiné, všichni víme, že cukr je sladký, že?)

A co třeba popis:

Zaklepal na obrovská, dubová, zelená, oprýskaná vrata s mosaznou, výrazně tvarovanou a nablýskanou klikou. Když mu nikdo neotevřel, vzal za kliku a zkusil otevřít. Nebylo zamčeno.

Není to úplně špatně, ale daleko lepší by bylo to trochu oživit.

Zaklepal na obrovská vrata. Pod náporem jeho úderů se na zem snesly šupinky zelené barvy a odkryly výraznou kresbu dubového dřeva. Nikdo neotevíral. Opatrně vzal za kliku, která ho svým tvarem lví tlamy trochu děsila. Na ohmataných místech se matně leskla a jemu připadalo, že na něho blýská očima. Prsty mu sklouzly po ohlazeném povrchu, dokud se nezarazily o drsnou hřívu. Stiskl. Bylo otevřeno.

Pozor na popis odkazem.

Někdy autor použije popis s vírou, že všichni čtenáři vědí, jak vypadá text, na který se odkazujeme. Například: Hrad vypadal úplně jako Bradavice, může fungovat, ale taky nemusí.

Nespoléhejme se na to, že čtenáři mají stejné znalosti jako my. Občas mohou být drobné odkazy a narážky zábavné, ale důležité je, aby se čtenář neztratil bez jejich pochopení. Znalec se pobaví, neznalý nepochopí, ale nebude mu to vadit.

Občas je dobré použít skutečnou znalost. To, co známe a vidíme před sebou, se nám lépe popisuje. Neznamená to, že čtenář musí nutně poznat, kde je ono popisované místo, může to být pomůcka jen pro nás.

Využívejme znalostí míst, kde jsme byli. Pokud jsme byli s rodiči na dovolené v Paříži nebo na lanovce v Tatrách využijme toho. Vzpomínejme, prohlédněme si fotky. Zvlášť drobné detaily popis oživí a vzbudí dojem skutečné znalosti. Barva střech, tvar kamenů v dláždění, struktura dveří...

To, že nás něco obzvlášť baví a zajímá, neznamená, že to bude bavit všechny. Pokud jsme odborníci na chov labradorů, může nám připadat, že podrobný popis, jak onen pes štěká, kolik žere, kolik centimetrů má v kohoutku, jaký má sluch a jakou sílu stisku, jsou důležité a nenahraditelné informace. Ujišťuji vás, nejsou. Mimo chovatelů labradorů to nebude zajímat nikoho.

Úplně totéž bude platit o značkách aut nebo typu zbraní. Čtenář nepotřebuje vědět, s jakou kadencí pálí útočná puška vzor 58 nesprávně zvaná samopal. Čtenáři bude stačit, že prostě pálí rychle.

Popis by neměl být jenom vizuální.

Neměli bychom zapomenout, že mezi smysly nepatří jen zrak. Do popisu patří i to, co vnímáme čichem (čich je hodně důležitý smysl), to, co slyšíme, hmatáme, to, zda je nám zima nebo nás hřejí plameny z krbu.

Vraťme se k popisu inspirovaném vlastními zážitky a doplňme vůni jehličí v tatranských údolích nebo chuť francouzských palačinek.